Tvorba postav

Postavy jsou asi nejdůležitější prvek v každém příběhu a vytvořit takovou osobnost, kterou si čtenář zapamatuje, je složité.

Hodně začínajících autorů si "vypůjčí" postavu z reálného života. Může to být soused, rodič, řidič náklaďáku nebo spolužák. Princip je v tom, že onu postavu důvěrně znáte, víte její slabiny a silné stránky, její pohled na svět a reakce na různé životní události. Potom už není nic lehčího, než takovou postavu zakomponovat do příběhu a opsat do puntíku.

Bohužel zde tkví problém, kterému říkám "problém malosti". Můžete vybrat známou osobnost, ale pokud není nějak zajímavá a výrazná, utopí se v příběhu jako příběh sám. Prostě ji vykreslíte tak "realisticky", že to nebude pro čtenáře atraktivní číst.

Jediný způsob na potlačení komplexu malosti ústí ve zvýraznění jejich schopností, dovedností, rysů osobnosti a dalšího. Proč psát o průměrném lékaři, když můžete stvořit toho nejlepšího doktora (nebo zase toho nejhoršího), nejkrvelačnějšího zabijáka (nebo zase toho nejmírumilovnějšího zabijáka s odporem k zabíjení), toho nejlepšího... dosaďte si sami.

Lidé si nepamatují průměr. Zamyslete se a odpovězte, kolik vysokých lidí jste si za život zapamatovali? Nepočítaje nějak vysoké a jinak výrazné. Možná jednoho nebo dva. Nebo taky žádného. A teď si vzpomeňte na nejvyššího člověka, který vám kdy zkřížil cestu. Možná si vybavíte i jeho oblečení a rysy tváře. Nebo dokonce si rozpomenete jeho vůni, krok a další podrobnosti.

Mysl člověka si pamatuje extrémy a šedivý průměr razantně ignoruje. Proto tvořte extrémy nehledě na realitu. Přece píšete jenom odraz reality, ne realitu samotnou. Tu ať píší novináři.