O blogu a tak

Dnes se mi podařilo dosáhnout počtu 100 zobrazení za uplynulých několik dní. Není to nějaké závratné číslo, ale ještě před deseti dny tento můj koutek internetu skoro neexistoval.

Není to moc, ale popravdě mi to teď stačí a můžu si odfajfkovat můj dílčí cíl a vrhnout se na další. Řekněme mít 30 tématických článků o Kalendii (nepočítám moje štěky do prázdna) a 500 návštěv originálních IP adres. To už bych si troufl říct, že mám Blog a ne jenom shluk nějakých článků o fantasy světě, který nikdo nezná (zatím).

Taky chci obohatit blog o vlastní kresby (většinou postavy, krajinky neumím) a oživit ho. Jenom je menší problém, že kreslení na takové úrovni, aby to "nějak vypadalo" je pro mě náročnější, než sesmolení několika stránek textu. Ale snad se to taky nějak umoudří. Snad. (Jo a skener taky stávkuje. Nemá rád nové operační systémy a zamrzl někde v roce 2005 u XPéček.)

Asi to někomu přijde hloupé "oslavovat" nějakých 100 návštěvníků a určovat si cíle, ale je to mnohem efektivnější, než si jenom říct "Chci takový a takový blog" a očekávat, že vyroste přes noc.

Někde jsem slyšel, že pokud v něčem chcete být úspěšní, musíte se tomu věnovat 10 000 hodin na první náznaky úspěchu. Je to docela hodně, když si vezmete, že den má 24 hodin. Vychází to na nějakých 416 dní bez spánku, jídla a jiných povinností.

Hodně lidí dělá chybu, že chce mít všechno hned. Hned chce být bohatý, úspěšný, milovaný a mnoho dalšího. Jenže ono se to nepovede, člověka to zamrzí a potom se do toho po druhé nepustí. Jenže úspěch se buduje pomalu, krok za krokem.

Nikdo asi nemůže pochybovat, že Mohamed Ali byl vynikající boxer a dosáhl úspěchu, ale on si to všechno vydřel. Vydřel si to v tělocvičně a potom v ringu. Nebo takový Steve Jobs neměl svoji úspěšnou společnost hned. A můžu vám jmenovat tisíc dalších lidí, kteří museli dřít, aby něco měli. Televize ráda ukazuje lidi, co vyhráli v loterii, ale ono jim to nepatří. Vyhráli to a měli štěstí. Ale já říkám, že jim to nepatří mentálně a vědí to i oni - výherci. Proto většina z nich dává velké částky na charitu, protože cítí, že si ty peníze nijak nezasloužili, Pouze vyplnili několik políček v tiketu a vsadili peníze, ale není vidět za jejich úspěchem, za jejich bohatstvím žádná práce a oni to dobře vědí. A asi proto si vždycky budu vážit lidí, kteří si svůj úspěch "odřeli" na vlastní kůži. Nehledě na to, že takových výherců je 1 z milionu sázejících.

Uf, trochu jsem odbočil od keců ohledně tohoto blogu. Jenom jsem vás chtěl motivovat a ukázat cestu k budování vlastního projektu. Nechtějte všechno hned, ale postupně. Stanovte si dílčí cíle a jeďte po nich. Užívejte si jejich dosažení a hezky přidávejte.

I cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem.