Jako první obětí války se stala krásná planeta Peidon. Titáni otevřeli skulinu v časoprostoru a snesli se z nebes společně s ohnivým deštěm, který zapálil rozlehlé lesy a vyhubil veškerou zvěř. Když se to dozvěděli Egrové, okamžitě se odebrali na Peidon a s nimi přišla i početná armáda lidí. Celá planeta se proměnila v horoucí peklo a bitevní pole. Toho času započal Peidonský kalendář, který byl k užívání dalších šest tisíc let a i po tolika staletích si lidstvo pamatovalo na tuhle událost.
Bitva na Peidonu trvala přesně sto patnáct let a zahynulo během ní na miliony lidských bojovníků a mnoho Egrů zemřelo v brutálních soubojích s Titány. Jak válka pokračoval, Peidon se začal měnit. Nejprve shořely lesy a pole, potom uhynul veškerý život v mořích a nakonec se nebesa na Peidonu navždy zatáhla a pršel z nich černý déšť.
I přes obrovské ztráty žádná ze stran nemohla podniknout rozhodující útok a jednou pro vždy se vypořádat s nepřítelem. Všechno vyvrcholilo poslední rok bitvy na Peidonu. Říká se, že sama planeta byla natolik vyčerpaná, že explodovala v důsledku silných magických výbojů. Peidon byl rozerván ohromnými silami, které používali Titáni a Egrové proti sobě. To se psal sto patnáctý rok Peidonského kalendáře.
Zničení Peidonu však válečné běsnění nezastavilo. Naunové – Titáni roznesli válku po dalších světech, vysáli z nich veškerou magickou sílu, vyhubili život a nakonec je zanechali v popelu. Nechtěli za sebou zanechat nic cenného, co by mohlo připadnout Egrům a lidstvu po případné porážce.
Válka postupně dorazila i na domovskou planetu Egrů na Gorn. Naunové otevřeli časoprostorovou díru uvnitř planety, nechali ji rozervat gravitačními silami a zbytek zanechali svému osudu.
Všechno, co Egrové budovali tisíce let, bylo navždy zničeno. Válka válek již trvala sedm set let.
Když se to Egrové dozvěděli, popadl je vztek. Rozhodli se jednou pro vždy vymazat Titány z tohoto vesmíru, i kdyby oni sami měli do jednoho zemřít.
Zbytek Egrů, přesněji posledních třicet dva nejsilnější Tvořitelů, se shromáždilo s lidskou armádou na planetě Drus N'Gull, aby vyzvali Titány k rozhodujícímu boji. Všechno vsadili na jedinou kartu.
Titáni posilněni po staletích drancování mírumilovných planet přiletěli a zahořela se možná největší bitva celého vesmíru. Opevnili se na hoře Hendur Aramun – Hoře osudu a dnem i nocí odráželi jeden útok lidských bojovníků za druhým. Spalovali je ve výronech magie a každý den zabili na milion nepřátel. Žádná z vysokých ras si nevážila ubohých životů lidí. Pro Titány byli nepovedeným experimentem, pro Tvořitele zase pěšáky.
Až teprve desátý den hrozné bitvy se povedlo lidem prolomit obranu Titánů, zaútočili na jejich základnu na Hoře osudu a zahnali je do kouta. Když Titáni pochopili, že byli poraženi, vychrlili ze sebe veškerou nahromaděnou energii, nechali vypařit planetu Drus N'Gull i se všemi lidskými bojovníky a odebrali se zpět do své vyšší dimenze, zahořklí a plní nenávisti vůči Egrům a lidstvu.
Válka skončila a zanechala za sebou hluboké jizvy. Stovky planet se staly neobyvatelnými, život na nich uhynul a zbylé světy se potácely na okraji propasti. Nikdo neví, co se tehdy stalo, ale sotva Titáni zmizeli ve štěrbině časoprostoru, odešli i zbylí Egrové a zanechali lidstvo svému osudu.
Podle první pověsti i oni v posledním okamžiku války nalezli způsob k cestování do vyšší dimenze a přestali mít zájem o náš vesmír. Jiná legenda zase říká, že se uchýlili na okraj času a prostoru, aby zase nabili sil pro případnou odvetu. Tak či onak, lidstvo zůstalo na pospas a muselo se o sebe postarat bez svých pánů.
Lidé se potáceli v malých skupinkách po poničených světech a jako slepci tápali v bílé tmě celé dva tisíce let. Bez svých pánů si neuměli vládnout a vedli proti sobě kmenové války o skalnaté a holé světy. Vysoká magie z dob války Tvořitelů a Vysokých byla skoro celá zapomenuta a zbylí kouzelníci se spokojili se základními znalostmi.