Nahlédnutí do světa Kalendie
Kalendie je malý svět na okraji galaxie známé jako Jiskrná stužka. Ve starých spisech se dochovalo označení pro Kalendii jako První svět, neboť zde Tvořitelé poprvé osídlili planetu mladou lidskou rasou.
Velkou část planety zabírají hluboké oceány s odlehlými ostrovy sopečného původu. Zbytek tvoří jeden rozlehlý kontinent též zvaný Kalendie, který začíná těšně pod rovníkem a pokračuje severně až do věčně zamrznutých krajin Saltrhiru. Kdysi snad Kalendie byla rozdrobena na několik menších kontinentů, ale ty se postupně spojily a vytvořily v centrální části vysoká pohoří a nehostinné kamenné pouště označované jako Pustina. Zbylá území v Kalendii se dělí na západní a východní pobřeží. Západu se vžilo označení Bardas a východu zase Deonor. Mezi Pustinou, Salthirem, Deonorem a Bardasem se rozkládají travnaté pláně s kočovníky a jejich dobytkem.
Lidé v Kalendii mohou v noci pozorovat souhru trojice měsíců, z nichž největší je šedivý, popraskaný a krátery pocuchaný Ultrion. O něco menší je Res rudé barvy, ke které se modlí při úplňku všichni vojáci, odsouzenci na smrt a smrtelně nemocní, neboť má podle pověstí dar milosrdné smrti. Posledním měsícem je malý a špatně viditelný Anichion.
Život v Kalendii je úplně všude, neboť sám svět je k životu nakloněn jako žádná jiná planeta v celé galaxii. V oceánech lze pozorovat nespočet ryb, žraloků a vodních titánů požírajících bezbranné námořníky i se svými loděmi. Na souši takoví netvoři nejsou. Nebo aspoň ne netvoři vytvořeni přírodou.
Nejvíce lesů a zvěře v nich žijící je na východním pobřeží v Deonoru, neboť zde civilizace přišla mnohem později a lidé ještě nevykáceli tolik stromů. Klima v Deonoru je mírné a příznivé k zemědělství, sbírání lesních plodů, lovu zvěře a rybaření. I přes svoji ohromnou krásu, hluboké lesy a bohatost zdrojů je to však drsný kraj, kde vládnou výbojní králové a poddaní musejí přežívat v nuzných podmínkách.
Na opačné straně kontinentu v Bardasu je krajina naopak stará, holá a jenom s lesíky roztroušenými mezi plantážemi obilí a olivovníků. Lidé zde po tisíce let těžili dřevo, kovy a magické rudy, že zcela vysáli krajinu. A z nahromaděných zdrojů vystavěli ohromná města pro statisíce obyvatel s věžemi, citadeli a vysokými hradbami.
Dál na severu se rozkládají travnaté planiny. Zde se široko daleko táhne zelený koberec, který spásají stáda ovcí, koz, koní a krav nomádů. Stromům se zde nedaří a jediné, co narušuje monotónní ráz krajiny, jsou velké bloky špičatých kamenů vyrůstajících ze země jako prsty obrů. Dnem i nocí zde foukají silné větry, které ošlehávají zvířata i lidi.
Ještě severněji od stepí se nacházejí nekonečný les zakrslých stromků. Člověk se musí přímo prosekat tímto houštím a snažit se nezešílet z milionů komárů v téhle oblasti. Nomádi se sem skoro již nevydávají, neboť jejich zvířata zde nemají co jíst a houževnaté lístky ze zakrslých stromků a keřů nepozřou.
Je podivuhodné, že i za tímto nehostinným krajem se nachází ještě jedna krajina. Tajuplný Salthir.
Jenom málo cestovatelů došlo až tak daleko. Komu se to podařilo a vrátil se, označil Salthir jako zemi sněhu a ledu, ve které cizinec většinou zemře hladem. I zde žijí lidé v ledových příbytcích a starají se o stáda sobů, kteří jim dávají vše k přežití. Jsou to nomádi sněhu žijící na střeše světa. Podle vyprávění sněžných nomádů se ledová plocha táhne mnohem dál. Až do zemí, kde panuje věčný mráz a tma. Co je na druhé straně nikdo neví.
Nejméně životu přívětivá je Pustina v centrální části Kalendie. Vysoká pohoří zabraňují proudění oblačnosti. Proto v Pustině téměř nikdy neprší a slovo déšť místní obyvatelé neznají a říkají "padající voda z nebes". Hory střídají v Pustině kamenné pouště a písečná moře s dunami. Neroste zde vůbec nic kromě několika druhů kaktusů, pouštních borovic a v nesnesitelném horku žijí pouze ještěrky a hadi. I když Pustina je mrtvé a hrozné místo, stahují se sem vyhnanci ze všech koutů Kalendie, neboť jenom tady mohou žít svobodně, provozovat své náboženství a nebát se útlaku mágů a šlechticů. A tyhle ubožáky živí přepadávání karavan obchodníků proudících ze západu na východ.
Autor článku: Zdeněk Coufal
Autor mapy: Zdeněk Coufal
Bez souhlasu autora nelze kopírovat.