Historie podle Starých spisů III.

Další dva tisíce let je označované jako Temný věk lidstva a veškerého života ve vesmíru.  Zbylé světy, které přežily hroznou válku, se jenom pomalu vzpamatovávaly z ničení Titánů a Egrů. A lidstvo ochuzené o vysoké znalosti magie nemělo žádné prostředky, jak zachránit to málo, co zbylo.

            Lidská civilizace nejdříve přežívala ve zbylých rozvalinách po svých tvůrcích – Egrech, žila z vyprchané slávy a ze stále se zmenšujících zásob prastaré rasy. Ale i ty největší památky Egrů se zubem času rozpadly v prach a zavála je historie. Lidský druh padl na nejnižší úroveň existence. Člověk se stal spíše zvířetem než zástupcem inteligentní rasy. Lovil divoká zvířata, sbíral bobule a v dobách největšího hladomoru se uchyloval k hroznému kanibalismu. Člověk se stal člověku vlkem a pryč byly slavné časy, kdy lidstvo vybojovalo hrdinské bitvy a zdálo se, že právě on, lidský druh, převezme vedoucí úlohu ve vesmíru. Nebylo daleko k vyhynutí lidstva, zapomenutí jeho činů a zavátí jeho kostí pod vrstvou prachu a písku.

            Jenže lidský druh nezapřel, že je potomkem Titánů, a že Naunové je vytvořili k obrazu svému. Též nemohl zapřít, co se naučil od svých pánů Egrů. Totiž nikdy se nevzdávat ani přes nepřízeň osudu. Snad jenom proto nehostinné světy, kmenové války, hlad a nemoci neudusilo člověka.

            Tak jako i nejdelší a nejtemnější noc jednou skončí úsvitem, skončil i temný věk někdy na konci třetího tisíciletí Peidonského kalendáře opětovným navrácením života do nehostinných světů.

            Nejrychleji ze všech světů se však uzdravila Kalendia. Život se nejdříve rozrostl v oceánech, moře se zaplnila hejny ryb, po nich přišli predátoři a z dlouhého spánku se probrali mořští obři. Brzy na to se souš zazelenala novými lesy, které vyrostly na spáleništích z dob války. Od východního pobřeží Kalendie po západní se táhl jeden velký pruh lesů bohatý na zvěř a lesní plody. Z Kalendie se stal malý ráj a oáza života ve vyprahlém vesmíru.

            Ze všech zbylých světů se stahovaly kmeny lidí do Kalendie.

Rozdrobené lidstvo přicházelo magickými portály, které vystavěli před tisíci lety samotní Naunové, aby nalezlo bohatou planetu, která je byla schopna uživit všechny.

            Na začátku čtvrtého tisíciletí již vznikala první obydlí a vesnice, lidstvo se naučilo hospodařit na polích, zanechalo kočovného života a vynalezlo nová řemesla. Magie i přes nárůst lidské civilizace však byla silně upozaděna, kouzelníci živořili na okraji společnosti a většina z nich působila jako potulní mágové.

            Pozdější historici a kronikáři tenhle věk lidstva nazývají jako Diamantovou éru podle své čistoty a rovnosti, která panovala v prvních městech. Tehdy nebylo žádných pánů, králů a vládců. Lidé žili svobodně, bez zákonů a v harmonii s přírodou a se svými blízkými. Snad si ještě pamatovali temný věk, strádání a smrt, že se každý ke každému choval jako k bratrovi a sestře. Války, spory a veškerá závist, která potom opět přišla, nyní byla zažehnána. Práce, um a nadání bylo věnováno k budování prvních divů světa a k prodlužování věku člověka. Některé staré spisy mluví o stovkách let starých lidech, kteří žili bez nemocí a strádání, a když přišel jejich čas, odcházeli blažení a spokojení z tohoto světa.

            Někdy v průběhu téhle slavné éry bylo založeno nejstarší náboženství Kalendie: Uctívání 32 Tvořitelů. Podle legendy se navrátil skoro zapomenutý slavný mág Kruz Nagul z dlouhého putování po stovkách světů roztroušených ve vesmíru, aby opět nalezl Tvořitele a přivedl je zpět k lidstvu. Když je nakonec opravdu nalezl, vysvětlili mu, že lidstvo nikdy neopustili a stále nad lidmi drží ochrannou ruku. Vzniklo tak mocné náboženství, jež ovlivnilo lidstvo na další tisíce let a rozšířilo se do všech koutů Kalendie.

            Jenže ani věk diamantů nemohl trvat věčně.

            Roku 4192 přichází z Pustiny arcimág Gorior s početnou armádou nájezdníků. Vyvrací všechny mírumilovná království na západě a na jejich základech vystavuje slavnou říši Entarii. Tímto rokem začíná Zlatá éra. Éra navrácené magie, budování měst a lidské civilizace.

            Vládce Gorior založil velkou dynastii mocných kouzelníků, kteří poté udržovali říši jednotnou a mocnou. Nejstarší synové a dcery vládců nastupovali na trůn a jejich mladší sourozenci se vydávali do širého světa, aby tam zakládali vlastní magické cechy pro hlubší pochopení tajů magie.

            Ještě za života Goriora Velikého jsou vystavěna města Arnas, Sarb, Kernak a Denos, které v pozdějších staletích přeberou vedoucí úlohu na sebe. Nyní však vládl silný rod Goriora a bylo to tak dalších sedm set let.

            Entarijští králové podnikali výboje všemi směry. Putovali do zamrzlých pustin severu, bojovali s nomády travnatých plání, prozkoumali nitra pouští a jejich lodě se vydávaly na širý oceán. Nejvíce je však zajímalo bohaté východní pobřeží obývané barbarskými národy, které si žily svobodně a bez vlivu západních vládců.

            Bylo jasné, že se jednoho dne Entarijší přijdou a budou chtít všechno pro sebe.

            Jedna vojenská expedice střídala druhou, bylo vystavěno na tisíc lodí a kovárny pracovaly dnem i nocí, aby vyzbrojily početná vojska. Svedlo se na mnoho bitev mezi pyšnými západními vládci a barbarskými kmeny východu. Války přicházely v rychlém sledu, mnohé kmeny se pod náporem Entarijských rozplynuly v čase a zanikly. Jiné národy se spojily s dobyvateli a zradily své bližní. I přes materiální, vojenskou a magickou převahu se však zbylé východní národy ubránily pyšným králům. A když západní králové nemohli vyhrát, aspoň si odvezli zpět do Entarie sta tisíce otroků v podpalubí pro práci na polích a v dolech.

            Nelze snad Entarijským vládcům vyčítat, že bojovali všude a s každým. Že chtěli rozšířit svůj vliv na celou Kalendii a ujmout se moci i v těch nejzapadlejších krajinách severu i jihu, západu i východu. Přece jen byli potomci velkého Goriora, který přišel z Pustiny s armádou barbarů a neštítil se ničeho.

Některé staré spisy říkají, že magická zdatnost vládců Entarie dosáhla takové úrovně, že opustili hranice našeho světa a pomocí magických portálů opět nalezli ztracené světy z dob Tvořitelů a Vysokých. Není příliš jasné, co tam hledali. Zda nějaké mocné artefakty, které by rozšířily ještě více jejich moc.

            Bylo by však nespravedlivé zde zmiňovat jenom jejich vojenské a magické schopnosti. Právě oni vybudovali celá města, založili kulturu, písemnictví a za jejich panování lidstvo dosáhlo svého vrcholu – Zlatého věku poznání.