Asi budu chodit do kina pravidelně. Vidím to snad každý druhý den, protože mě to vždy pěkně nakopne do vlastní práce. Navíc se často dostaví nějaké obohacení (jenom u výborných filmů).

Mám to prostě rád, když odcházím z kina a v hlavě si přehrávám to

Je to asi pár dnů zpátky, co jsem někde chytil pěknou rýmu, ale ta tentokrát musela jít stranou, protože jsem se tři týdny těšil na Marťana, který mě vůbec nezklamal (i když jsem si myslel, že to bude o kapánek lepší). Ti, kdo jste film ještě neviděli a chystáte se na něj, raději nečtěte dále, neboť flotila spoilerů

Je to asi týden zpátky. To jsem ještě žil v blažené nevědomosti o tom, co je tenhle svět za místo. Jasně. Věděl jsem, že svět je plný zlých lidí, psychopatů, asociálů a třeba i teroristů, kteří chtějí šířit strach za každou cenu, aby prosadili svůj světonázor. Jenže asi před týdnem jsem si skutečně uvědomil,

Poslední dobou mě to hodně štvalo v posilovně. Ti lidi, hudba, pořád nasraný trenér, který nikdy neporadí krom svým "oblíbencům". Ke všemu jsem dostal nechuť platit každý měsíc pětikolo za vstup. Já vím, někdo řekne, že platí i klidně dvakrát třikrát tolik, ale já jsem došel do bodu, kdy jsem si řekl: ne, nebudu tu platit za něco, co vlastně můžu dělat zadarmo, na čerstvým vzduchu a budu

Ve službách inkvizitora

(Úvodní slovo: Jedná se o historickou novelu z konce 15. století. Hlavní hrdinou je mladý mnich, který se stane pomocníkem

Do krčmy jsem došel až po setmění a nalezl mistra Fredericka ve výborné náladě s velkým džbánem piva na stole. Zavolal na mě a já si k němu přisedl. Mistr si utřel hustý knírek od pivní pěny a položil před mne dlouhý seznam jmen.

"Tohle město nám poslalo samo nebe. Zítra se z nás stanou bohatci, až se všichni boháči města budou vyplácet a to si zapiš za uši, že jim nezůstane ani

Odjeli jsme a město Řezno nechali daleko za zády. Z šera vystupovaly střechy domů, kouř z dílen a věžičky kostelů, kterých zde bylo více než kde jinde. Jako kdyby lidé tohoto místa věřili více v kámen než v Boha a myslím, že nakonec se i v ten kámen proměnili. Nebo aspoň jejich srdce ano.

Jeli jsme dva dny jižním Bavorskem a tentokrát mistr Frederick nechtěl nikde zastavovat. Byl tichý,

Muselo již být po obědě, když jsem uslyšel na chodbě známé kroky. Byl to žalářník a v závěsu za ním kráčel ještě někdo, koho jsem nepoznával. Do cely vstoupil starý netopýr a někomu na chodbě poručil, aby zůstal zatím venku. Svícnem mi opět posvítil do obličeje a přátelsky se ušklíbl.

"Milostivý pane, Bůh vám to zaplať na milionkrát, že jste veškerou vinu svalil na sebe. Být žalářníkem

(Úvodní slovo: Dlouhé roky žijí krysy v Kanálu v zajetých kolejích. Bojují se svými mocnými spojenci proti útlaku koček a vyrábějí pro ně paštiku, která má vyhrát rozhodující střetnutí. Jenže někde

Štístko byl dvouroční krysák a celý svůj život prožil jako tovární úderník. Již od dětství jezdil společně se svými bratry vyrábět paštiku a rychle se zaučil na lisovně. Cítil se hrdý na to, že mohl žít a pracovat jako dělník. Celý vesmír dával smysl, připadal si nejužitečnější krysou v kanále. Příliš se na nic zbytečně neptal, nekladl si otázky a žil život, který měl pouze černobílou barvu. To